Obsah
Nouzov
Popis znaku: V modrém štítě snižené šikmé zlaté dvojité kostkové břevno, provázané nahoře stříbrným mnoholistým květem se zlatým semeníkem. Podoba znaku je inspirována erbem Renšperků, kteří se zasloužili o povznesení místa tím, že zde byl postaven zámek a další objekty. Květ je inspirován květem sedmikrásky chudobky, která svým druhým pojmenováním evokuje název obce.
Popis vlajky: Modrý list se šesti žlutými čtvercovými poli, každé o straně shodné s jednou čvrtinou šířky listu, dotýkajícími se rohy a ve dvou šikmých řadách, vycházejících z horního cípu a třetí čtvrtiny vlajícího okraje listu. V horní části žerďové poloviny listu bílý mnoholistý květ se žlutým semeníkem. Vlajka opakuje podobu znaku.
Ikonografie
Nouzov se v písemných historických pramenech poprvé uvádí v roce 1360 pod jménem „Újezdec“. V uvedeném roce zastavil císař Karel IV. ves Janovi levobočkovi Rudolfa falckraběte Rýnského. V roce 1399 byl ves součástí statku Nečky. Ves Nečky i s vladyckým sídlem v 15. století zanikly. Újezdec (Nouzov) byl připojen k Šanovu a pak k Petrovicím. Ty v roce 1587 koupil Ferdinand Renšperk z Renšperka. V té době se Újezdci začalo také říkat „Nouzov“. Po té se zde vystřídala řada majitelů – Hrobčický z Hrobčic (od r. 1589), Münich z Arzbergu (1623), Nosticové. Od Jana Ferdinanda hraběte z Nostic koupil Nouzov v roce 1717 Petr Pavel Renšperk z Renšperka, který v letech 1717 – 1719 postavil v Nouzově barokní zámek, pivovar, ovčín a cihelnu. V roce 1726 získal Nouzov Jiří Olivier hrabě Wallis a připojil jej k panství Petrovice. Ves pak sdílela s Petrovicemi společné osudy. Jméno Nouzov dostala ves pro chudobu obyvatelstva. Chudobu jako takovou a tím i Nouzov může symbolizovat květina sedmikráska chudobka.
Erb Renšperků z Renšperka (kresba Jiří Louda)
Autor znaků, vlajek a textů:
Stanislav Kasík, Heraldická kancelář " DAUPHIN ", Roudnice nad Labem
2007
