Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Mobilní aplikace

V Obraze
GooglePlay
AppStore

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
30 31 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 1 2 3

Veřejná sbírka

„POŘÍZENÍ NOVÝCH ZVONŮ DO ZVONICE“

Do sbírky je možné přispět:

do sbírkové pokladničky v kanceláři Úřadu městyse Senomaty

 na bankovní účet určený pro sbírku: 20036-540610379/0800

Na druhý zvon je vybráno:

k 31.3.2019 55.687 Kč…

k 15.4.2019 71.207 Kč...

k 31.7.2019 105.883 Kč...

k 1.12.2019 131.289 Kč...

k 31.12.2019 137.000 Kč...

Aktuální počasí

Počasí dnes:

7. 4. 2020

j

Bude většinou jasno až skoro jasno. Denní teploty 16 až 20°C. Noční teploty 6 až 2°C.

AMETEO
amatérská meteo stanice
Senomaty

Mini sportovní hřiště Nouzov

Nové sportovní mini hřiště na nouzovské návsi je už hotové a čeká se pouze na počasí, aby se oselo travními semeny.

Hřiště vzniklo s finančním přispěním městyse Senomaty, darů obyvatel a firmy Veolia.

.

fotogalerie/rok-2019/detske-sportovni-hriste-nouzov-1037cs.html

 

Univerzální překladač

Překlad (translations)

Czech English French German Italian Polish Russian Spanish

Rozpočet

logo
Rozklikávací rozpočet

Svazek obcí mikroregionu

Městys Senomaty je od roku 1999 členem SO mikroregionu

ČISTÁ - SENOMATY

SO mikroregionu Čistá-Senomaty

Bezpečné Rakovnicko

logo

Virtuální prohlídka

Obsah

Z historie obce Senomaty

 
(Historické fotografie)
 
Nejstarší zmínka o Senomatech spadá do doby vlády českého krále Václava I.. Český král měl velké neshody s Fridrichem Rakouským a během válečných tažení přes Moravu Václav I. vyplenil značnou část země a zničil statky duchovního řádu německých rytířů. Aby odčinil škody, daroval jim ze svého majetku ves Senomaty věnovací listinou, která byla vydána roku 1233 v Sedlci.

Na počátku vlády Jana Lucemburského se staly Senomaty městečkem, které nabylo některých městských práv. Stalo se tak určitě před rokem 1319. Do té doby byly Senomaty poddanským městečkem, spadajícím ke královskému panství Křivoklát.

Za husitství nebyla na Rakovnicku svedena žádná větší bitva, ale bojovalo se několikrát o hrad Křivoklát. Senomaty byly z větší části vypáleny a přišly o privilegium krále Jana Lucemburského, které také shořelo. Senomatští měšťané si však pořídili jeho opis a roku 1500 ho předložili králi Vladislavu II. Jagelonskému, aby jim potvrdil získaná privilegia. Obyvatelé se stali kališníky.

V roce 1562 jsou v Senomatech uváděny kostely sv. Vavřince a sv. Štěpána a je možné, že oba kostely byly postaveny před vydáním privilegia krále Lucemburského.

V roce 1589 byly Senomaty prodány Rudolfem II. Václavu Hochhauzerovi na Pšovcích. S novým majitelem nastaly městečku těžké časy. 31. března roku 1592 postihl Senomaty požár. Shořela radnice, pivovar i obilí připravené k setí. Po ohni zbylo jen osm domů a fara s kostelem. Nový majitel však život po požáru lidem nijak neulehčil a byl všemi nenáviděn. Mnozí po požáru nestavěli. Raději se vystěhovali do Rakovníka a připravovali odboj proti svému pánovi. Po smrti Hochhauzera městečko vlastnila jeho žena Anna, dále její dcera Johanka Doupovcová. Ta v roce 1613 prodala Senomaty královskému městu Rakovníku.

Třicetiletá válka strhla Rakovník i Senomaty jako většinu českých měst na stranu stavů. Císařské vojsko se usadilo v okolí našeho městečka a vyjížděli do okolí loupit a pálit stavení. Senomaty při tom vypálily do základů. Lidé před nimi většinou utekli za hradby Rakovníka. Obě vojska se zde potýkala celý týden. Nakonec se spolu setkala 8. listopadu 1620 na Bílé hoře.

V roce 1631 žilo v Senomatech pouze 11 obyvatel oproti 40 lidem před bitvou na Bílé hoře. Bída po válce sílila, lidé se nestačili vzpamatovat z válečných útrap a na naše území vpadli Švédové, kteří také poničili vše, co jim vstoupilo do cesty.

Ke konci 19. století byly Senomaty napojeny na železniční stanici a občané začali více pečovat o vzhled obce.

Senomatští měli vždy problémy s místním potokem. Při povodních voda způsobila nesmírné škody. V roce 1609 voda protrhla dva rybníky a odplavila dokonce jeden mlýn. Další velká povodeň nastala v roce 1872 a postihla všechna stavení.

V roce 1910 stálo v Senomatech 158 domů a žilo zde 972 obyvatel. První zmínky o tamější škole pochází již z druhé poloviny 17. století. Senomatská škola vychovala v 19. století tři významné rodáky. Beletristu Josefa Veselého, muzikologa a hudebníka Maxmiliána Konopáska a sochaře Celku Kloučka. V Senomatech žil také první český dělnický básník František Chládek a slavný český pěvec Karel Burian.

V roce 1914 vypukla první světová válka. 26. července byla vyhlášena mobilizace. Vyhlášky se objevily také v Senomatech. Ceny rychle stoupaly a postupně byly zavedeny potravinové lístky na všechny druhy potravin. Dokonce nevinné děti žebraly o kousek chleba. V některých hospodářstvích a ve mlýně Josefa Ryby hospodyně vařily polévky pro hladové děti. Některé si odnášely polévku i pro své rodiče. 28. října 1918 byla vyhlášena Československá republika a pomalu se navracel do Senomat život.

Ve dvacátých letech se v Senomatech začala zavádět elektřina. Také se zde poprvé objevil biograf. První projekce se uskutečnila v roce 1927 a film se nazýval "Josef Kajetán Tyl".

Po druhé světové válce výrazně klesl počet obyvatel. Po válce také zůstalo mnoho škod a trvalo mnoho let, než se vše obnovilo. V roce 1945 se vystěhovalo celkem 109 rodin se 425 osobami. Původních 1300 obyvatel již bylo minulostí. .

V roce 1983 občané Senomat oslavili 750 let trvání své obce. V roce 2006 byl obci Senomaty navráce titul městys.

 
Použitá literatura: Hajný, A. Senomaty 750 let. Rakovník 1983
 
_______________________________________________________________________________________________________

Dějiny městečka, městyse a obce Senomaty

Jaroslav Ryba, r.1960

Úvodem

 

         Pokusím se provést čtenáře historií jedné obce na západě Čech – Senomat u Rakovníka – od prvopočátků až do roku 1940. Dokončení historie roku 1940 kladu úmyslně z prostého důvodu potřeby „uznání“ všech událostí nám ještě čerstvě prožívaných.

         Z přebohatých písemných a jiných pramenů jsem vybral jen to nejdůležitější, opomíjejíc nadbytečné podrobnosti s jejichž seznámením je spojena převážně jen otázka času ke zpracování.

         Dějiny nejsou psány s úmyslem vědeckého systému, nýbrž jako pomocný souhrný spisek k zamyšlenému zfilmování „Dějin městečka, městyse a obce Senomat.“ Tomuto záměru je podřízeno i rozdělení kapitol, které vyhovuje snadnějšímu vyhledávání potřebných údajů, několik kapitol, založených na jednom podkladě se přesto vzájemně prolíná / například kapitoly o církevní správě v Senomatech, kostelích apod. / . Mám zato, že kapitoly poměrně „přísně“ osamostatnělé, jako Cihelny, Ovčíny, Železnice, Pošta aj., si tohoto zásahu zasluhují již jen proto, že by se v celé historii obce, obrazně řečeno, rozplynuly. Není také jistě ke škodě samostatné zpracování dvou významných osobností, spojených svébytně s posledním stoletím historie Senomat – básníka Františka Chládka a pěvce Karla Buriana.

         Vědom si závažnosti některých skutečností v historii Senomat, snažil jsem se v takových případech použít pramenů a citací příslušného období. Tak, myslím, nebyla porušena pravdivost dějinných akcí, časově diskutovaných. Nutno poznamenat, že například otázkou rodů, rodových práv apod., se kterými se v historii nezbytně potkáváme, posuzujeme dnes, v době vymírání pojmu soukromého vlastnictví, z jiného hlediska.

         Děkuji všem, kteří mi k tomuto dílu obecní historie poskytli jakoukoli pomoc.

         Předně panu Fr. Markupovi, vedoucímu rakovnického archivu, který mi kdykoliv s nevšední ochotou pomáhal hledat roztroušené materiály a nehledě na čas, umožnil mi prohlédnout písemné historické prameny o Senomatech. Jemu patří značná zásluha na postavení tohoto díla, poznamenaného dlouhou dobou soustavné práce, hledání, luštění a srovnávání.

 

                  Zvlášť je mojí povinností vzpomenout na práce ing. K. Davida, jehož studijní poznámky a rodové črty související s historií Senomat přispěly nemalou měrou k tomuto spisku. Považuji významné dílo K. Davida v podobě krátkých poznámek, sebraných údajů, výtahů, úseků a glosů za první snahu vůbec k sestavení souhrných dějin obce.

         Děkuji dále dlouhé řadě ostatních osob a institucí, kteří byli v různé míře spoluúčastni –

z obecní samosprávy zvláště Karlu Taubrovi a Aloisu Machovi,

z vypravěčů a pamětníků zvláště Jaroslavu Krajtlovi, Františku Fojtíkovi, Aloisu Melčovi, Janu Rennerovi, Marii Libecaitové, paní Libecajtové rozené Hrbkové s manželem, Aloisu Kotkovi, Ladislavu Lajblovi, Josefu Nachtigalovi, mému otci a mnoha dalším,

z institucí knihovně Národního musea v Praze, knihovně Karlovy university, Zemskému archivu, Slovanské knihovně, rakovnickému museu a archivu aj..

         V neposlední řadě vychází toto dílko na svět díky porozumění, trpělivosti, uskrovnění a pomoci mé rodiny.

1960                                                                                                                          autor

kniha zde ke stažení: