Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

Aktuální počasí

Počasí dnes:

23. 7. 2018

bo

Bude polojasno až oblačno, místy přeháňky nebo bouřky. Denní teploty 25 až 29°C. Noční teploty 16 až 12°C.

 

AMETEO
amatérská meteo stanice
Senomaty

Univerzální překladač

Překlad (translations)

Czech English French German Italian Polish Russian Spanish

Rozpočet

logo
Rozklikávací rozpočet

Svazek obcí mikroregionu

Městys Senomaty je od roku 1999 členem SO mikroregionu

ČISTÁ - SENOMATY

SO mikroregionu Čistá-Senomaty

Bezpečné Rakovnicko

logo

Veřejná sbírka

„POŘÍZENÍ NOVÝCH ZVONŮ DO ZVONICE“

Do sbírky je možné přispět:

do sbírkové pokladničky v kanceláři Úřadu městyse Senomaty

 na bankovní účet určený pro sbírku: 20036-540610379/0800

Senomatské zvony

Virtuální prohlídka

Obsah

Senomaty

Nejstarší zmínka o Senomatech spadá do doby vlády českého krále Václava I.. Český král měl velké neshody s Fridrichem Rakouským a během válečných tažení přes Moravu Václav I. vyplenil značnou část země a zničil statky duchovního řádu německých rytířů. Aby odčinil škody, daroval jim ze svého majetku ves Senomaty věnovací listinou, která byla vydána roku 1233 v Sedlci.

Na počátku vlády Jana Lucemburského se staly Senomaty městečkem, které nabylo některých městských práv. Stalo se tak určitě před rokem 1319. Do té doby byly Senomaty poddanským městečkem, spadajícím ke královskému panství Křivoklát.

Za husitství nebyla na Rakovnicku svedena žádná větší bitva, ale bojovalo se několikrát o hrad Křivoklát. Senomaty byly z větší části vypáleny a přišly o privilegium krále Jana Lucemburského, které také shořelo. Senomatští měšťané si však pořídili jeho opis a roku 1500 ho předložili králi Vladislavu II. Jagelonskému, aby jim potvrdil získaná privilegia. Obyvatelé se stali kališníky.

V roce 1562 jsou v Senomatech uváděny kostely sv. Vavřince a sv. Štěpána a je možné, že oba kostely byly postaveny před vydáním privilegia krále Lucemburského.

V roce 1589 byly Senomaty prodány Rudolfem II. Václavu Hochhauzerovi na Pšovcích. S novým majitelem nastaly městečku těžké časy. 31. března roku 1592 postihl Senomaty požár. Shořela radnice, pivovar i obilí připravené k setí. Po ohni zbylo jen osm domů a fara s kostelem. Nový majitel však život po požáru lidem nijak neulehčil a byl všemi nenáviděn. Mnozí po požáru nestavěli. Raději se vystěhovali do Rakovníka a připravovali odboj proti svému pánovi. Po smrti Hochhauzera městečko vlastnila jeho žena Anna, dále její dcera Johanka Doupovcová. Ta v roce 1613 prodala Senomaty královskému městu Rakovníku.

Třicetiletá válka strhla Rakovník i Senomaty jako většinu českých měst na stranu stavů. Císařské vojsko se usadilo v okolí našeho městečka a vyjížděli do okolí loupit a pálit stavení. Senomaty při tom vypálily do základů. Lidé před nimi většinou utekli za hradby Rakovníka. Obě vojska se zde potýkala celý týden. Nakonec se spolu setkala 8. listopadu 1620 na Bílé hoře.

V roce 1631 žilo v Senomatech pouze 11 obyvatel oproti 40 lidem před bitvou na Bílé hoře. Bída po válce sílila, lidé se nestačili vzpamatovat z válečných útrap a na naše území vpadli Švédové, kteří také poničili vše, co jim vstoupilo do cesty.

Ke konci 19. století byly Senomaty napojeny na železniční stanici a občané začali více pečovat o vzhled obce.

Senomatští měli vždy problémy s místním potokem. Při povodních voda způsobila nesmírné škody. V roce 1609 voda protrhla dva rybníky a odplavila dokonce jeden mlýn. Další velká povodeň nastala v roce 1872 a postihla všechna stavení.

V roce 1910 stálo v Senomatech 158 domů a žilo zde 972 obyvatel. První zmínky o tamější škole pochází již z druhé poloviny 17. století. Senomatská škola vychovala v 19. století tři významné rodáky. Beletristu Josefa Veselého, muzikologa a hudebníka Maxmiliána Konopáska a sochaře Celku Kloučka. V Senomatech žil také první český dělnický básník František Chládek a slavný český pěvec Karel Burian.

V roce 1914 vypukla první světová válka. 26. července byla vyhlášena mobilizace. Vyhlášky se objevily také v Senomatech. Ceny rychle stoupaly a postupně byly zavedeny potravinové lístky na všechny druhy potravin. Dokonce nevinné děti žebraly o kousek chleba. V některých hospodářstvích a ve mlýně Josefa Ryby hospodyně vařily polévky pro hladové děti. Některé si odnášely polévku i pro své rodiče. 28. října 1918 byla vyhlášena Československá republika a pomalu se navracel do Senomat život.

Ve dvacátých letech se v Senomatech začala zavádět elektřina. Také se zde poprvé objevil biograf. První projekce se uskutečnila v roce 1927 a film se nazýval "Josef Kajetán Tyl".

Po druhé světové válce výrazně klesl počet obyvatel. Po válce také zůstalo mnoho škod a trvalo mnoho let, než se vše obnovilo. V roce 1945 se vystěhovalo celkem 109 rodin se 425 osobami. Původních 1300 obyvatel již bylo minulostí. .

V roce 1983 občané Senomat oslavili 750 let trvání své obce. V roce 2006 byl obci Senomaty navráce titul městys.
 

Použitá literatura: Hajný, A. Senomaty 750 let. Rakovník 1983

 Z historie obce Hostokryje

První zmínka o vsi Hostokryje v písemných historických pramenech pochází z roku 1388, kdy byla uskutečněna dohoda mezi knězem v Senomatech a rakovnickým měšťanem Prokopem o vyúčtování desátku ze vsi Hostokryje (villa Hostokryge). V roce 1413 se jako majitelé vsi připomínají bratři Jan a Hynek z Krakovce, synové Jindřicha Lefla z Lažan. Jan zvaný Bechyňka držel nakonec Bechyni. Hynek, či Hyncík, neboli Jindřich se psal po Krakovci. Později patřila část vsi k panství Šanov. V roce 1542 koupil od Petra Holého z Chrástu Šanov s tvrzí, vsí Petrovicemi a s polovinou Hostokryj Vilém Dlask z Vchynic. Za jeho dědiců bylo sídlo v Šanově opuštěno a nové vybudováno v Petrovicích. V roce 1587 prodal Radslav z Vchynic Petrovice se vsí Hostokryje Ferdinandovi z Renšperka. Od něj koupil Petrovice Havel Hrobčický z Hrobčic a na Kolešovicích.  Po porážce stavovského povstání ( vletech 1618 – 1620 ) byl mnohým účastníkům konfiskován majetek – tak i Hrobčickým. Petrovice spolu s Hostokryjemi byly českou komorou v roce 1623 prodány Janovi Zellerovi z Rosenthalu. Ten však po patnácti letech vše prodal Kinským, kteří ještě v roce 1644 přikoupili Krakovec. Od roku 1651 drželi Krakovec s Petrovicemi Kocové z Dobrše, pak od roku 1709 Valdštejnové a od nich statek koupili v roce 1732 Wallisové, kteří zde byli vrchností až do konce patrimoniální správy, kterou v roce 1850 nahradila správa státní.

Název obce

Etymologický výkladu významu názvu obce Hostokryje lze vyložit jako ves lidí, kteří ukrývají, kryjí „hosty“. Ve středověku byli „hosty“ nazýváni kupci nebo cizinci. Lidový a v místě tradovaný výklad hovoří o ukrytí kupců ve vrbě.

Kaplička

Jediným sakrálním objektem v Hostokryjích byla zdejší obecní kaple, která se však na počátku 20. století nacházela v katastrofálním stavu. Rekonstrukce byla obecním zastupitelstvem odmítnuta a na jaře r. 1923 došlo k její demolici. Na jejím místě byl vybudován nový objekt dle plánů architekta Václava Zábranského. Její konečná výzdoba byla ovlivněna přívrženci Církve československé, která byla silnou náboženskou skupinou v Hostokryjích. Na průčelí byl umístěn husitský kalich, uvnitř kaple oltářní menza s dřevěným kalichem a obraz se středověkým biretem Jeronýma pražského. Slavnostní otevření kaple se uskutečnilo v neděli 1. června 1924 o „Jeronýmské pouti“. Na poměrně krátkém období trvání Jeronýmských poutí se podepsala nižší účast, která nedosahovala návštěvnosti shromáždění na Krakovci. Se zánikem poutí zůstalo kapli její uplatnění především ve funkci zvonice. Zdejší ponocný zvonil poledne, večerní klekání a především pak úmrtí některých obyvatel v Hostokryjích. V září r. 1945 zde byla umístěna pamětní deska protifašistickému bojovníku ing. Antonínu Kouteckému.

 

 

Z historie osady Brant

Brant je místní částí Hostokryj. Osada obdržela jméno po kamenouhelném dole „Brand“. Ten má nepochybně jméno po požáru (německy der Brand – pokud se tak nejmenoval majitel šachty). V místech výskytu uhelných slojí, které vystupovaly až na zemský povrch obvykle docházelo k samovznícení a dlouhodobému hoření, které nakonec dalo místu pojmenování.