Pamětihodnosti na území městyse Senomaty
Kostel svatého Štěpána, Senomaty
Nejcennější památkou hřbitovního kostela svatého Štěpána, postaveného před rokem 1562, je náhrobní deska vezděná do sloupu v podloubí před kostelem. Deska původně kryla uvnitř kostela hrob Anny Hochhauzerové z Krásného Dvora, manželky někdejšího majitele městečka Václava Hochhauzera, který Senomaty koupil roku 1589. Anna zemřela roku 1613. Poslyšme, jak desku popsal spisovatel Zikmund Winter při návštěvě Senomat na jaře roku 1884:
„Na té kamenné tabuli gotickými literami pán dal vytesati, že vzácná paní Anna Hochauzarová, rozená z Krásného dvora, majíc let 48, život svůj v Kristu Pánu jest dokonala a že čeká veselého z mrtvých vstání.´ Na erbě povydaným dílem uroben rytíř se žezlem stojící na koruně a helmici, pod nímž ve štítě je přelomený trám. Toť asi erb Hochauzarův. Podle něho stesán řemeslně jiný znak se šesti pštrosími péry na půlměsící. Pod helmicí je půl orlice. Toť snad panin znak.“
Za třicetileté války byl kostel dvakrát při pochodech vojska vyrabován a hrobka Anny Hochhauzrové vykradena. Winter byl roku 1884 při tom, když při opravě kostela byla hrobka otevřena. „Když kámen zdvižen, spatřena jest černá, vlhká země. Rakve tu nebylo, jediný železný hřeb, rzí velice objedený, zbyl tu z ní. V hloubi asi půl druhého metru různo leželo něco málo něžných kostí paniných. Kam poděly se ostatní? Zajisté poznává se tu, kterak uměli vojáci vojny třicetileté, dravci, honící se za zlatem, bouřiti mrtvé z lůžka. Končeně vyhrabána jest z černé země ještě hlava paní Anny. Byla dosavade na ní krátká kštice krásné zlaté barvy.“
Právě při opravě kostela roku 1884 byla náhrobní deska vezděna v podloubí před vchodem.
Svatému Vavřinci, patronu ohnivých povolání, který zemřel mučednickou smrtí upečen na rozžhaveném rožni, je zasvěcen gotický kostel, který v Senomatech založil pravděpodobně duchovní řád německých rytířů, jemuž ves daroval v první polovině 13. století král Václav I. 
Konkrétní zprávy o kostele sv. Vavřince však pochází až z první poloviny 14. století. Kostel byl během staletí několikrát poničen, přestavěn a upraven, nynější podobu dala chrámu oprava na přelomu 19. a 20. století.
Dřevěná zvonice
S kostelem sousedí pozoruhodná dřevěná zvonice s hrázděnou podezdívkou, jedna z mála staveb svého druhu na Rakovnicku. Stáří zvonice je nejméně tři sta let, stála už před rokem 1620. Uvnitř je zvonice prázdná, původní zvony z let 1771 a 1774 byly za první světové války zrekvírovány jako surovina k výrobě zbraní, stejný osud měly za druhé světové války i zvony nové.
Smírčí kříž , Senomaty
Zatím nikdo nedokázal jednoznačně vysvětlit původ kamenného kříže, který stojí v chodníku před jedním z rodinných domů na okraji Senomat při silnici od Rakovníka. Dozadu nakloněný kámen je vysoký zhruba osmdesát centimetrů, ramena má široká asi čtyřicet pět centimetrů a do čelní strany je vyškrabaný už málo znatelný obrys meče nebo dýky.V centrální evidenci kamenných křížů, kterou založila a spravuje Společnost pro výzkum kamenných křížů se sídlem v Aši, má senomatský kámen číslo 0319 (v současnosti je v evidenci společnosti celkem 20 kamenných křížů z Rakovnicka, pětina z nich je však nezvěstná).
O původu památky, vytesané z pískovce, existuje několik různorodých teorií. Historik Rakovnicka Jan Renner ji považoval za starodávný mezník senomatských a rakovnických pozemků a soudil, že původně stál dál za městečkem směrem k Rakovníku, spisovatel a historik Zikmund Winter dal „hrubý kámen, jenž stesán jest v prostičkou podobu kříže“ a nedalekou studánku do souvislosti s křestními obřady senomatských Českých bratří. Jiný názor praví, že máme před sebou jeden z takzvaných cyrilometodějských misijních křížů, lidově zvaných „baba“, vztyčených prý na úsvitě křesťanství v místech, kde slovanští věrozvěsti kázali. Nejpravděpodobnější se však zdá, že kříž, starý několik století, je starobylou připomínkou násilného zločinu, ke kterému v těchto místech někdy v minulosti došlo, a symbol meče či dýky představuje vražednou zbraň. Není vyloučeno, že se jedná o takzvaný smírčí kříž, který býval součástí vrahova vyrovnání s rodinou oběti. Důkazy pro kterékoliv z uvedených mínění však chybí. Podobný kříž stával v Senomatech ještě jeden, byl však rozbit a použit jako stavební kámen.
Zajímavou stavbou venkovské architektury a připomínkou kdysi prosperujícího mlynářského řemesla na Rakovnickém potoce je Davidův mlýn na východním okraji městečka při cyklostezce do Rakovníka. První písemná zmínka o mlýně pochází z roku 1571, tehdy se mu říkalo Votišovský a patřil Matěji Blšanskému.
Davidův se jmenuje podle několika generací mlynářů Davidů, kteří usedlost koupili roku 1813. Roku 1894 si pokrokový mlynář Josef David pořídil vůbec první porcelánový válcový stroj v mlýnech na Rakovnickém potoce.
Při silnici do Rakovníka stojí dobře tesaná socha svatého Prokopa na podstavci s letopočtem 1743. Světec drží v rukách berlu a kříž, u nohou se mu svíjí pokořený ďábel. Ve vsi blízko mostu přes Rakovnický potok je na podstavci s letopočtem 1722 socha svatého Judy Tadeáše, pomocníka v nejvyšší nouzi. V levé ruce drží světec knihu, v pravé kyj, nástroj představující způsob jeho mučednické smrti. Ze sochy svatého Jana Nepomuckého, která do roku 1919 stávala v parku poblíž pomníku padlých se dochoval jen podstavec.
V květnu roku 1921 byl v parku na náměstí slavnostně odhalen prostý pomník Mistra Jana Husa, který od července do října 1414 pobýval před osudovou cestou do Kostnice na nedalekém hradě Krakovci. Husův pomník měl původně a v duchu tehdejší protikatolické vlny nahradit zničenou sochu Jana Nepomuckého, nakonec však představitelé městečka rozhodli vztyčit Husův pomník jinde. Oráčovská žula i plaketa s portrétem mistra Jana Husa byly darem soukromých osob. I na Nouzově stojí podstavec s bustou mistra Jana Husy. Obé z pískovce.
Symbolický zlomený sloup je hlavním motivem památníku padlých vojínů, který byl v parku na náměstí slavnostně odhalen v červnu roku 1928 jako připomínka místních mužů, kteří zahynuli na bojištích první světové války. Po roce 1945 přibyla na pomníku deska se jmény místních obětí druhé světové války.
(Náměstí Karla Buriana, Senomaty)
Roubené stavení č.p.66, Senomaty (Kulturní památka) 
Budova školy č.p.54, Senomaty 
Budova sokolovny č.p. 240, Senomaty
Budova hostince č.p.66 z roku 1911, Nouzov 
Budova tanečního sálu č.p.5, Hostokryje
Budova bývalé školy č.p.3, Hostokryje
Kaplička Československé církve husitské, Hostokryje
Kaplička sv. Jana Nepomuckého, Nouzov
Soubor památných hrobů, Senomaty
Křížek U Rybníka, Senomaty
Křížek na Hostokryje, Senomaty
Torzo sochy sv.Jana Nepomuckého, Senomaty
